15 let s Krtečkem

Další z rozhovorů otevírá téma pro maminky, tatínky, prarodiče, ale nejen je. Věnuje se totiž Mateřskému a rodinnému centru Krteček, které poskytuje zázemí a nabízí program pro rodiny s dětmi ve věku 0-6 let. Jednou z ústředních postav Krtečka je Alena Šosová Řehová, s níž byla radost tento rozhovor vést. 

Proč je mateřské centrum její životní styl poznáte z jejího vyprávění. Nechte se provést Krtečkem takřka od jeho začátku až k jeho dalším významným narozeninám. Vždyť už příští rok oslaví patnáctku! 

Nikdy nezapomenu na to, jak jsem šla poprvé do Krtečka. Pocházím z Písečné a do Jeseníku jsem jezdila na sportovku na Nábřežku (základní škola v Jeseníku), pak na gympl a následně do práce do banky. Když jsem otěhotněla, objevila jsem cvičení pro těhotné ženy, které vedla v SVČ DUHA Radka Trunečková. Byla jsem poctivá, chodila jsem týden co týden, poznala jsem maminky v podobném období a bylo příjemné vědět, že v tom nejsem sama.

Těsně před porodem jsme se přestěhovali do Jeseníku. V mém okolí se moc maminky nevyskytovaly, až ve cvičení jsem jich asi sedm poznala a s některými jsme se začaly setkávat. Byly jsme aktivní a v tom roce 2001, kdy tady sebe a společně slavily narozeniny.

Tehdy Lenka Bachová zřídila Krtečka při Soukromé základní umělecké škole – taneční. Když měl můj syn Filda okolo jednoho roku, zašli jsme tam.

Pamatuji si, že to byl čtvrtek. Zrovna se nám pokazil bojler a volala jsem opraváře. Byl to kamarád mého bratra, ale moc jsem ho neznala. Přesto jsem mu řekla: „Jdu do mateřského centra. Já tam chci jít a nechám vás tady.  Tady máte peníze a pak zabouchněte.“ Touha byla prostě silná.

A byla jsem nadšená. Místo měli pěkně vybavené, spousta hraček a aktivit.

Do mateřského centra jsme chodili zpočátku jednou týdně, pak jsem zkusila břišní a jiné tance, které se ve škole nabízely. Už jsem tedy netrávila čas jen na rodičáku, ale sama jsem se mohla realizovat.

Po roce a půl Lenka Bachová skončila, chtěla se věnovat jen tancování. Kamarádky však chtěly pokračovat a tak se domluvily, že zřídí neziskovou organizaci. Tehdy jsem se nemohla naplno zapojit, protože jsem otěhotněla, ale řekla jsem jim, ať se mnou počítají po porodu.

De facto se to podařilo. Lenka se přestěhovala na „Emko“ a jelikož měla vybavení, pronajaly jsme si od ní prostory. Do Krtečka jsme chodily dvakrát týdně. Já v pondělí a dvě další holky se střídaly ve středu.

Jak jsem to zvládala s dětmi? Syn už chodil do školky, dcera měla 10 měsíců, tak jsem chodila s ní. Všechno se muselo nachystat. Natáhnout koberec, postavit plastové stoly a židličky, připravit hračky. Tehdy se ještě maminkám vařilo kafe nebo čaj, pak se dělaly programy, cvičení a pak se to zase všechno sbalilo. Bylo to náročné, ale nějak jsem to zvládala a moje dcerka Hanička byla samostatnější.

Jelikož byl o mateřské centrum zájem, přidali jsme i pátek. Starali jsme se o to čtyři.

Kdy jsme se stěhovali na Průchodní? Po dvou letech na „Emku“. Chtěli jsme své vlastní prostory, a tak jsme zažádaly město a přestěhovaly jsme se do již bývalé budovy jídelny v areálu ZŠ Průchodní. Říkali jsme tam tomu patro neziskovek, sídlil tam s námi například Brontosaurus.

Postupně jsme místnosti zrekonstruovali, vymalovali a vybavili. Měli jsme hernu, tvořivou místnost s kanceláří, velkou třídu, kterou jsme využívali jako tělocvičnu a chodbu. V té děti jezdily sem a tam na odrážedlech. Navíc jsme mohli využívat zahradu. Troufám si říct, že jsme v té době měli z mateřských center v Olomouckém kraji nejkrásnější prostory.

Zároveň jsme fungovaly jako dobrá parta holek s dětmi. Scházely jsme se odpoledne, na oslavách a dodneška máme dobré vztahy.

Jak jsem to vyřešila s Krtečkem po rodičovské? Byl rok 2006 a měli jsme rozpočet asi 50 tisíc. Jezdila jsem na školení do Olomouce. Potřebovala jsem se vzdělávat. Při kurzu aktivního rodičovství jsem zjistila, že mě rodičovská baví, ale potřebuji vedle ní něco dělat.

Přemýšlela jsem nad tím, jak to budu dělat, až děti půjdou do školky a já se vrátím do banky. Práce trvala od rána do pozdního odpoledne. To jsem nechtěla. Vidět děti ráno a večer. Bývalý manžel měl v práci úřední dny a neměli jsme možnost hlídání.

Tehdy mě čekalo těžké rozhodnutí, nevrátit se do banky, nicméně chtěla jsem se věnovat mateřskému centru více. Samozřejmě jsem řešila finance, ale ty pro mě nebyly až tak podstatné. Nakonec to dopadlo tak, že mě v bance nevzali pro nadbytečnost, moje pracovní místo tehdy přesunuli do Olomouce a já jsem byla ráda.

Jak se dále vyvíjelo mateřské centrum? Sešli jsme se v rámci mateřských center v Olomouckém kraji a jedna organizace nám chtěla napsat evropský projekt. Jednalo se o profesionalizaci mateřských center, přičemž se mohla rozvinout stávající centra, anebo vzniknout nová. Nikdo do toho nechtěl jít jako žadatel.

Já jsem měla na něco podobného vizi. Zavolala jsem kolegyni Ladě Koubkové, protože jsem do toho nechtěla jít sama. Ona souhlasila, a tak jsme se do toho vrhli.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Projekt jsme získali na rok a půl, bylo podpořeno několik center v Olomouckém kraji a my jako Krtek jsme byli žadatelé. Krásně nám to vyšlo a v lednu 2007, kdy už dcerka chodila od podzimu na pár hodin školky, jsem šla do mateřského centra na půl úvazek spolu s Radkou Trunečkovou, která dělala to cvičení.

Sdíleli jsme úvazek jako dvě manažerky a bylo to super. Měli jsme nové prostory. Rozjeli jsme program na každý den a navázali jsme spolupráci s waldorfskou iniciativou. Úvazek rostl, ale zároveň jsem měla čas na děti.

Jak Krtek pokračoval po skončení projektu? Když není projekt, nejsou peníze. Proto jsme žádali na ministerstvu, kde nám peníze přiklepli až po odvolání. Na provoz centra jsme naštěstí vždy měli peníze z města v rámci dotace. Někdy jsme bývali na úřadu práce, protože tato práce je celou dobu finančně nahoru a dolu.

Díky Lence Sedláčkové jsme ještě mezitím měli dva roky projekt Od kočárku k podnikání, který byl zaměřený na maminky, které zvažovaly začít podnikat. Součástí projektu byla i miniškolka. Ta byla hojně využívána, poněvadž to byla nová možnost hlídání dětí od 2 let. Pak opět období nestability.

Občas jsem přemýšlela, že skončím, nicméně stále jsem v té práci viděla smysl a celkově jsem za ni ráda, protože se nám zadařilo a měla jsem štěstí na lidi, kolegyně. Navíc nyní máme projekt na tři roky, což znamená větší stabilitu. Teprve pak se uvidí, co dál.

Od kdy jsme v nových prostorech? Od dubna 2017 se nacházíme v Kostelní ulici.   Předtím jsme měli prostory lesní správy, tyhle jsou ale ideální ve vztahu k současnému projektu. Máme část na mateřské centrum a část na vzdělávání.

Jak se za těch takřka 15 let proměnily možnosti vyžití pro maminky s dětmi? V době, kdy jsem začala chodit do Krtečka se svými dětmi, ve městě opravdu moc aktivit nebylo. Situace se značně proměnila a je dobře, že v Jeseníku vznikly kavárny, je tady více aktivit a rodiče mají na výběr.

Ve vztahu ke Krtečku to vnímám tak, že jelikož máme menší prostory, chodí k nám také méně rodičů. Na druhou stranu se vznikem kaváren se snažíme jít spíše cestou vzdělávání.

Snažíme se reflektovat na trendy. Například hodně se mluví o psychomotorickém vývoji. Děti nemají tolik pohybu, což je dané dobou. Proto máme cvičení pro rodiče s dětmi zaměřené formou pohybových aktivit, říkanek a písniček na vývoj. Vede to zkušená fyzioterapeutka Kamča Benešová, která má u nás ještě cvičení pro těhotné a po porodu. O tyto aktivity tady zájem je a vždy byl.

Dále má kolegyně Maruška Vršanová logohrátky zaměřené na řeč dětí a motoriku, což jde ruku v ruce. Rozhodně to doporučujeme vyzkoušet. Navštívila nás logopedka a dle ní se mluva dětí neustále zhoršuje. Ve věku těsně předškolního a školního se s tím už těžce pracuje.

Je to dané také tím, že rodiče dětem málo čtou. Ty pak nejsou zvyklé se soustředit a díky televizi a počítačům mají naučený jen poslech s obrazem. V této době začínají budoucí problémy ve škole. Do našeho programu se proto snažíme zahrnout i čtení. Dříve četli babičky a dědové v rámci kampaně, nyní musíme vyzkoušet, jakou bude mít aktivita úspěch.

Zda je něco, co zatím na programu nemáme, ale chtěla bych to zavést? Mým velkým snem není ani tak program, jako prostory. Říká se tomu multisenzorická místnost. Programy v ní jsou zaměřené na všechny smysly dospělých a dětí a jsou převážně klidové, což je podle mě důležité. Je bezva, pokud se věnujeme aktivitám, ale těch je spousta, proto je důležité naučit se být třeba na hodinu s dítětem v klidu.

Programy v těchto místnostech mohou mít různé téma. Když jsem byla na školení, dostali jsme téma růže. Promítaly se fotky, nechali jsme kolovat živou růži kvůli hmatu, pak jsme zkoušeli vůně, pak chutě. Přitom jsme si o růžích četli.

V multisenzorických místnostech se pracuje na třech úrovních. Programy jsou volnočasové pro rodiny s dětmi, učební na úrovni dětí předškolního či mladšího školního věku nebo terapeutické, kdy se pracuje s postiženými dětmi.

Tohle by se mi tedy líbilo. Aktivit je totiž hodně a chtělo by to k nim protiklad. Navíc by se mohla rozšířit naše cílová skupina o předškolní děti, chodit by mohli dokonce senioři.

Jaká je cílová skupina mateřského centra? Ideální je, když maminky začnou chodit jako těhotné. Mají možnost cvičení, získání informací, navázání kontaktů s maminkami v podobném období.  Pak se doporučuje od třech měsíců dětí chodit na cvičení nebo na masáže. Intenzivněji tady chodí rodiče s dětmi do tří let. Pak jsou odpolední programy, které nyní moc nemáme, ale startujeme jógu pro děti od tří do šesti let.

O tvoření letos nebyl takový zájem, tak jsme ho vypustili. Kdysi běželo naplno, ale to se mění. Mění se rodiče, jejich představy a my se tak snažíme měnit s nimi a nabízet to, co je pro ně atraktivní.

Kolik tatínků nás navštěvuje? Jeden na rodičovské dovolené, ale kdysi na Průchodce byli dva. Jeden četl svému dítěti a okolo něj se vždy shlukly děti. Nejen že chodili do Krtečka, ale tehdejší skupina lidí vytvořila skvělou partu.

Co je mou pracovní náplní v Krtečku? Vést organizaci hlavně co do zajištění provozu a financí. Obecně jsem v rámci menšího projektu vedoucí. V rámci velkého projektu Komplexní podpory žen ohrožených na pracovním trhu na Jesenicku jsem pracovní poradkyně a dále také koordinátorka, protože pod sebou máme ještě mateřské centrum Krtkův Flek v Javorníku.

Co se týká pracovního poradenství, obsahuje motivačně-vzdělávací kurz, pětkrát pětihodinový blok. Ženy nemusí absolvovat vše, ale vybírají si. Tématy jsou práva a povinnosti zaměstnanců, komunikace a komunikační dovednosti, počítačové dovednosti a finanční gramotnost.

Když se ženy rozhodnou vstoupit do projektu, absolvují bloky a k tomu poskytujeme individuální poradenství s psycholožkou a sociální pracovníci. To co hodně lákalo, bylo tréninkové pracovní místo. Ženy si mohly na tři měsíce vyzkoušet práci a u toho měly celou dobu zajištěné hlídání. Jedno pracovní místo je v Krtečku, další na čokoládovně (Xocolatl, jesenická čokoláda) a  v Modicu. To bylo přímo vytvořené pro maminku, která byla dobrá v šití. Naopak jedna maminka si chtěla vyzkoušet úplně novou pozici a šla do Okresní hospodářské komory. Podobně, i když v menší míře, běží program v Javorníku.

Jak vnímám současné maminky? To je mé věčné téma. Maminky se mění.

Myslím si, že my jsme neměli tolik možností a naše touha a potřeba hledat a vytvářet samy pro sebe byla větší. Dnešní doba je přehlcená informacemi a vybrat si správně, je těžké, až maminkám nezávidím v tom fungovat.

Naší primární touhou bylo setkávat se a sdílet. To doporučuji, ať už v rámci mateřského centra, nebo ve dvou, ve třech, ve skupině. Na rodičovské dovolené má žena potřebu sdílení a nejlepší je, když je to ve skupině žen, kde si proberou, co potřebují. Ohledně dětí, partnerství, nákupů. Mně to pomohlo v tom, že když muž přišel domů, nezahlcovala jsem ho vším možným.

V současnosti vnímám, že potřeba sdílení stále existuje, ale spíš na sociálních sítích. Na facebooku si maminky prodají věci, vymění si informace, nakoupí. Takže to není tak osobní, což pro mě je lepší vidět se s daným člověkem jednou za čtrnáct dní, než si s ním dopisovat přes facebook.  Ten vnímám jako dobrý nástroj na zviditelnění mateřského centra, nebo na udržení kontaktů s lidmi, které jsem poznala například při dálkovém studiu…

Proměnu vnímám i co do financí. Když jsem chodila do mateřského centra jako maminka, rozhodovala jsme se, zda jít i na cvičení, protože mi tím rostly náklady. Tehdy byl rodičák asi dva a půl tisíce korun. V současné době jsou na tom maminky finančně lépe, ale tak to vidím, protože mám možnost srovnání.  Pokud by se člověk zeptal dnešní maminky, těch peněz by třeba uvítala více, což je normální.

Rodina mi dává smysl…

I když pocházím z rozvedené rodiny a sama jsem se rozvedla, stále vidím smysl v manželství a rodině. Proto jsem se  letos znovu vdala a mám to štěstí, že mě můj muž v mé práci plně podporuje. A moje děti jsou mi radostí. Obecně rodinu vnímám jako velké téma a bylo by fajn, kdyby bylo v Jeseníku vzdělávání zaměřené na partnerství.

Prorodinná politika hodně funguje v Rakousku a Německu. Klade se důraz na partnerství a na kurz tam mohou jít už středoškoláci, kamarádi. Vyzkouší si, co partnerství obnáší. Zjistí, jak na sobě pracovat. Člověk se zamiluje, má růžové brýle a pak je vše jinak. Líbilo by se mi, kdyby vzdělávání bylo nejen pro novomanžele, ale i pro lidi, co spolu žijí například patnáct let.

Zda mám okolo sebe jen děti? To ne. V rámci města Jeseník jsem snad třetí volební období v komisi pro občanské záležitosti, rodinu a sociální věci. Před čtyřmi lety nás sloučili s občanskou komisí, která má na starosti vítání občánků a přání jubilantům. Jako předsedkyně komise chodím s vedením města přát lidem ve věku nad devadesát let.

A to mi rozšířilo obzor. Nejen že se setkávám s maminkami a dětmi, ale potom i se seniory, babičkami, dědečky. Jsou úžasní. Jsou šťastní, když dojdeme, popřejeme jim, strávíme s nimi čas. Ráda bych v této komisi pokračovala. S lidmi mě baví pracovat, setkávat se a poslouchat jejich příběhy.

Jaké budou oslavy Krtečkových patnáctých narozenin? Ráda bych oslovila rodiče s dětmi, kteří prošli mateřským centrem. Konkrétně bychom chtěli, aby děti uspořádaly koncert, vystoupení. Dále plánujeme přednášky, výstavu fotek. Nápadů máme spoustu.

Rádi bychom oslavu uspořádali ve vznikajícím Centru společných aktivit. Dřív jsme spolupracovali s knihovnou, první středu v měsíci na sirénu jsme chodili do knihovny. Dále spolupracujeme se SRSS Jeseník, s Duhou, se spolkem Sudetikus, účastníme se Jesenických trhů, dřív jsme spolupracovali s Brontosaury nebo waldorfskou iniciativou. Projekty zaměřené na rodiny s dětmi jsme měli i s Polskem.

Tuhle spolupráci podporuji. Spojit síly dohromady a tvořit. To bych ráda podpořila i příští rok.

Jaký má podle mě Krteček vliv? Když jsem v Ostravě dálkově studovala  Managment neziskového sektoru, svoji závěrečnou práci jsem postavila právě na tom, jaký má mateřské centrum vliv na lidi na Jesenicku.

Dělala jsem rozhovory, oslovila jsem i ty co nás navštívili jednou a pak nechodili, ale především ty, co chodili opakovaně. Jedna maminka mi například řekla, že Krteček byl pro ni požehnání. Přistěhovali se do Jeseníku a díky mateřskému centru našli partu bezva lidí. Bylo to pro mě hezké zjistit, že to má smysl pro rodiče, děti, ale i kolegyně.  Každý si z toho něco odnesl.

Zda jsem si dokázala představit, jak se bude má cesta s mateřským centrem ubírat? Vůbec ne. Na začátku jsem byla maminka, pak jsem tvořila programy. Jezdili jsme do center, sbírali inspiraci, to bylo super.

Postupně se proměnilo i to, jak nás vnímá město. Berou nás jako partnery a v některých záležitostech se na nás obrací. Za finanční podporu z města jsem vděčná, protože jinak dotačně žádáme na ministerstvo práce a sociálních věcí a na Olomoucký kraj.

Dále se vyvinuly kontakty s ostatními centry. Máme neustálé možnosti vzdělávání  – kurzy, školení. Co šlo, doplnila jsem si. Předminulý rok jsem jezdila například do Nového Jičína na školení „Rozvíjím svůj svět“, které pořádala pražská organizace Spiralis zaměřující se na neziskovky a ženy v neziskovkách.

Účastnily se ho ženy z různých organizací. Mapovaly se zde kompetence, což bych přála zažít každé ženě, protože každá něco umí, něco má vrozené, něco získala zkušenostmi. Uvědomila jsem si tam, to co mám za sebou a co dělám nyní a kam mohu směřovat do budoucna.

Na začátku roku přišla nabídka na Leadership Academy, kam se přihlásily ženy z celé republiky. Vybrali nás devatenáct a jezdíme se vzdělávat do Prahy nebo na různá místa v oblasti sociálního podnikání.

Díky mateřskému centru se já osobně hodně posouvám, což potřebuju. V Jeseníku jsem ráda, práce mě baví, ale občas když vyjedu a setkám se s jinými lidmi a můžu slyšet, jak to dělají, je to pro mě inspirace. Nakopne mě to a vrátím se s hlavou plnou myšlenek na to, jak pokračovat u nás.

Pro mě je mateřské centrum životní styl, poslání.